Setkání u Ivana v Bolehošti – 5. až 7. 8. 2011

Pozvání od Ivana a Drákuly přišlo jako na zavolanou. Konečně se zase bude něco dít a setkají se známé tváře. Mašina je již okufrovaná a tak nic nebrání tomu vyrazit na zkušební jízdu. Rosničky vyhrožují přívalovými dešti, domlouváme s Petrem strategii. Resumé: V případě sobotních ranních lijáků vyrazíme autem.

V pátek večer chčije a chčije (kanálie), sobotní ráno však bez kapky a jede se po ose. Petr mě prozvání ve třičtvrtě na sedm, že už vyráží. Natáčím, aby se strojek zahřál, než se přiřítí peklostroj. Tichým městským prázdninovým sobotním ránem se ozývá zvuk startujícího letadla, blíží se a blíží a už je tu. Malá zelená moucha s ukrutně velkým rudým sosákem. Následuje oprava strženého závitu u Petrova zrcátka a tradá k Neumětelům, teda na Hradec.

Cesta s pár zastávkami probíhá v pohodě, tempo kolem 70 – 75 je celkem vyhovující kochací jízda. Před HK dostáváme spršku, naštěstí krátkou a do bivaku v Bolehošti přijíždíme již suší a vyfoukaní.

Radostně se zdravíme s osazenstvem, přijezdším již včera (MaP a Vašek), a Drákulou, která do nás začala pumpovat kafe, bábovky, řádky brambor a půlky koně. (Systém “Vaříme s MR” – vezmeme jedno malé sele, kopu vajec, atd.)

Ivan se vrací od Nastěnky, teda z práce, a přijíždějí i Zdeněk a Pavel.  Krátká otlapkávačka, povídačka a vyrážíme směr sever. Sedm opic a jako doprovod dvě BMW Drákuly a Zámčuse s Ditou.

První stoupání před Šerlichem a Zdendovi zase chytaj saze a rve to, co to jde. Na Šerlichu zastávka, čekání na záhadného Bakyho, který se neobjevil. Pokračujeme směr Polsko. Jen jsme přejeli čáru a našim dvěma závodníkům Petrovi a Zdendovi chytla u zadku koudel a ukaž, jak ti to jede. Naštěstí se Petrovi dostávalo do frkáče málo benzínu, tak se chlapci trochu zklidnili. Polskou stranou přes Zieleniec krásnou krajinou a po ještě krásnějších silnicích do Náchoda. Cestou nás sleduje jakýsi podivín s okem stále přilepeným na teleobjektivu, před Dobrošovem se dokonce válel v pangejtu.

Krátká zastávka v lese, neboť Petrův oř pošel žízní a až zachránce Zámčus vysvobodil jej z útrap žíznění podáním loků několika stooktanového francouzského benálu. A jelo se dále močálem černým podél bílých skal. Krátce na to stavíme za Dobrošovem na parkovišti u pevnosti. Kde se vzal, tu se vzal, záhadný mužíček s divoženkou a vyklubal se z něj Baky, který nás cestou sledoval a fotil. Příjemné seznámení s novou tváří.

Valíme směr Dobruška. Zdenda si vychutnává své závodnické umění, vždy předjede, pak počká až přejedem a zase nám to natře. Jak malej Jarda. V Dobrušce žíznivci tankují a pak už směr hotel Bolehošť. Nevím, jak se udělují hotelům hvězdičky, ale tento dostal jednu velkou mezigalaktickou. Služby – (česky) se vším všudy.

Večer sedíme na nádvoří bolehošťského hradu, klábosíme i se sousedy z podhradí, Drákula hrne klobásy a maso na rožeň, popíjíme chmelový mok a Pavlovu výbornou Gorillovici. Posilněn mokem a štengrováním kamarádů přijíždí přes pole Zámčus s obrovskou obludou, aby s ní záhy vyskočil na dvoumetrovou hromadu jílu a kamení, Nějak si toho holka ani nevšimla a už byla nahoře. Pak zívla, spolkla deset lidí a jelikož jí nechutnali, tak je vyplivla v Lipinách u hospody, kde jsme pokecali s místními a shodli se, že Šumavě neškodí kůrovec, ale aktivisti.

Ráno trochu těsná hlava a stále se zvětšující mozek. Zachránil to růžový ibu-zázrak. Snídaně na vidličku, málem až do

postele, pobalit, rozloučit, poděkovat a tradá k domovu. Jedeme ve čtyřech, teda vlastně skoro v pěti, protože jsem si díky množství jídla a pití pořídil takovou dost slušnou merunu. Váha byla asi dosti značná, neboť jsem rozsednul centrál na zadku a čínskej leteckej dural se poroučel kamsi.

Za Poděbrady se loučí Petr a maže rovnou k domovu. Já s Martinem a zaklínačem dešťů Vaškem, od posledně i alias Zoro mustangem, mažeme směr Říčany. Daří se nám kličkovat mezi mraky a tak ani nemoknem. Před Říčany se zaklínač dešťů odpojil a v tu ránu začalo lejt. Využili jsme azylu u kováře Pavla v Kolovratech, dali kávu, pokec, nemoky a vyrazili v lijavci k domovům. Budiž nám útěchou, že i Petr se cestou vykoupal.

Prima víkend. Ještě jednou dík Drákule a Ivanovi za pohostinnost, Tatíkovi za Gorilovici a pivo. Ostatním za účast a dobrou společnost.
Tak snad zas někdy. Ahoj a nebo Zduř!