Ráno ovšem svítí slunce…
Volám Petrovi: “Tak co?”
“No, dnes by to šlo, ale zítra má pršet. Tak co?”
“No, jak chceš. A co ty?”
“Mně je to jedno.”
“Mně taky.”
“Tak v půl desáté.”
“OK.”
Pošuci tedy v deset vyráží směr Vysočina.
Cesta probíhá v pohodě a až za Sečí bylo poznat, že stoupáme na Vysočinu. Kolíky na řidítkách začínají dost mrznout a okolní teplota značně poklesla. Do skanzenu v Hlinsku dorážíme v půl druhé – rychle se ubytovat, teplá česnečka, kuřecí kapsa a jednoho Rychtáře.
Co však s časem do osmnácti hodin? Jdeme se projít po Hlinsku s tím, že někde koupím dlouhé Sparty. Netuším, jak je to složité. Po hodině pobíhání a se zmrzlýma bembeřicema se konečně podařilo. V nohách pomalu víc kilometrů než na motorce. Bojovku raději ukončujeme.
Večer se sjede celá parta a bujarý večer začíná. Sešlo se nás – jestli bobře počítám – 18, tedy slušná účast. Díky bohatému obědu již nevečeříme, ale o chuť šípkové omáčky nepřicházíme. Pavel Špulín dává ochutnávat – nejdřív kance na šípkové omáčce, pak tatarák, pak slivovici – tou nás potěšil i druhý Pavel – no krmí nás jak hladové sirotky. Díky, byla to mňamka. Zábava bezvadná, obsluha vzorná, večer povedený.
Ráno je teplo a to nevěstí nic dobrého. Hodnotíme situaci a návštěvu skanzenu raději vynecháváme. Dobrý nápad. Před Prahou chytáme pár kapek a krutý boční vítr. Chvílemi mám pocit, že si někdo pustí místo draka nás i s vopicemi.
P.S.: Dík Bakymu za uspořádání akce.
Je to paráda, že se někdo odhodlal přijet na motorce.
Tydle rychlá rozhodnutí a následné akce se mi líbí.
Jste frajeři!