Konečně pátek! Od rána vyhlížím z okna a sleduji oblohu, jestli se nezatáhne. Na dnešek předpověď zní oblačno s teplotou do 10°C, na sobotu hlásí zataženo, přeháňky a ochlazení. Je 12 hodin, počasí vypadá slušně, rychle z práce domů, dobalit a vyrazit.
Krátce po 14. hodině už mířím na Tábor, provoz je v normálu a kilometry pomalu ubíhají. Za Táborem najíždím na dálnici, kde se po pár kilometrech zastavuji na dotankování a malou svačinku. Poté pokračuji směr Benešov, kde se ještě stavím v motoprodejně Říha pro kšandy – padají mi totiž kalhoty – a odtud už je to do Žampachu jenom kousek.
Cíle dosahuji něco po páté a v hospodě mě vítají Petr, Skavit, Baky a Effi. Později ještě přijíždějí Vašek, Tatík, Elpe, MaP a Fifík s Fifinkou. Konečně si mohu objednat zaslouženou plzničku, na niž jsem se celou cestu těšil.
Neviděli jsme se od prosincového setkání v Hlinsku a tak radostně meleme páté přes deváté. Tedy pokud zrovna nekonzumujeme nějakou dobrotu ze zabijačky, kterou tu na Troníčku Mrož dnes pořádal. Zprvu se zdá, že k žádné diskusi nad vážnými tématy snad ani nedojde, ale po prdelačce, gulášku a jitrničkách jsou prvotní pudy ukojeny a Vítek, který si poctivě udělal domácí přípravu vytahuje vytištěnou konstituci, v níž má podtrhané pasáže. Baky vysvětluje, jak co bylo myšleno a co k tomu vedlo. Debata je bouřlivá, ne ve všem se dokážeme shodnout hned. Nakonec docházíme k nějakému kompromisu přijatelnému i pro Michala, zase s ním ovšem nesouhlasí Vašek, zahazuje berle a s poukazem na neblahé zkušenosti ze žebráckého klanu mopedistů zlostně opouští lokál. Navíc do diskuse občas od sousedního stolu naprosto nevhodně zasahují svým špičkováním hoši z VRCC. Už je to poněkud vyčerpávající. Ještěže nevázne přísun piva a vepřového…
Konec dobrý, všechno dobré! Nakonec se vcelku bezproblémově daří zvolit presidenta, jímž se stává Petr Komárek, i vicepresidenty pro 1. a 2. letošní pololetí, jimž jsou Špulín a Tatík. Ufff, zvládli jsme to!
Teď už můžeme směle spět od opic k opicím… Motorkáři jsou národ družný, teď už nezáleží na tom, kdo je z SCRC, kdo z VRCC a kdo od opic, osazenstvo lokálu se začíná mísit. Baky si nechá od Draka obsáhle vyprávět o zkušenostech s pořadatelstvím InZane 2012 a tak se mimo jiné dozvídáme, jak se taková akce s rozpočtem v řádu miliónů připravuje a kolik tisíc bylo třeba nechat vyrobit prezervativů. Po vzorcích se hned sápe Lucka, aby předvedl, k čemu pánům v letech takové věci jsou.
Po celý večer konzumovaná Plzeň a jindřichohradecký šampón konají i přes poctivé maštění žaludků zabijačkovými specialitkami svoje dílo. I přesto poslední opouštějí bojiště až nad ránem…
Ráno společně posnídáme, po té následuje společné foto, rozloučíme se a vyrážíme k domovům. Trochu závidíme těm, kteří přijeli plechovkami, výletní počasí zrovna nepanuje.
Petr, Skavit a Elpe se od nás na křižovatce odpojují a pokračují ku Praze a já s Mapem vyrážím směr Milevsko. Počasí setrvale nic moc, následuje malá zastávka v Sedlčanech na náměstí. Déšť neustává. V Milevsku tankujeme, dáme kafe s tatrankou a nasazujeme nepromoky. V Opařanech se s Mapem loučím a doprovázen vytrvalým drobným deštěm mířím k Táboru.
V Táboře jsem se ještě stavil v mekáči, kde ze mě hezky okapalo to jemné bahýnko, co jsem cestou posbíral, a pak už gerade do Veselí. Domů jsem šťastně dorazil po 16 hodině opravdu jen trošičku jak rampouch…
Nezbývá, než všem poděkovat za přátelskou atmosféru a zase jedno fajnové setkání a už se těším na další společnou akci. Bude to ta moje?
Takového přemlouvání k napsání článku a nakonec pěkná slohovka. 🙂
Asi bude hošánek pasován na kronikáře.Píše moc hezky,jen s tím šamponem je potíž.