Za fošnou leží Amerika – 10. 5. 2014

Už by to chtělo zase nějakou vyjížďku, říkám si, zvedám telefon a volám Petrovi: “Co děláš v sobotu? Nemáš chuť se projet a večer pak sednout na pár Hubertusů?” Petr nadšeně souhlasí a tak ještě zavolám Vítkovi a napíšu klukům. Vítek účast potvrzuje, ostatní bohužel tentokrát z různých důvodů nemohou. No co, tak pojedeme jen ve třech!

V pátek ještě poladím karburátor, mám sbaleno a těším se na sobotu. V noci přichází slušný slejvák, tak se trochu obávám, jak bude přes den. Vstávám po sedmé. Venku svítí sluníčko, rychlá snídaně, sedám na motorku a vyrážím směr Benešov, kde máme domluvený sraz. Po cestě ještě zastavím v Plané v pekárně pro pár ořechových šneků, které jistě přijdou k chuti. Cesta ubíhá celkem rychle a před půl desátou jsem před Bystřicí. Čas mám dobrý, v deset mám být v Benešově a tak zastavuji na benzince na ranní kávu. Před desátou přijíždím na náměstí v Benešově, kde už na mne čekají Petr s Vítkem.

Po přivítání následuje debata, kam společně vyrazíme. Vzhledem k pěknému počasí navrhuji jet na Ameriku, což je záhy odsouhlaseno. Než vyrazíme, dáme si ještě zmrzlinu v místní cukrárně a Vítek své oblíbené cigárko. Do navigace zadávám Mořina a kolem půl jedenácté vyrážíme.

První zastávku děláme v Netvořicích, chceme navštívit místní soukromé muzeum motocyklů. Po prohlídce sbírky jednostopých strojů převážně české výroby pokračujeme dál v cestě.

Paní v navigaci nás vede převážně po okreskách, projíždíme přes Hradišťko, Štěchovice, Hvozdnici, kde nám radí odbočit na místní komunikaci. Ta nejprve pokračuje lesem, pak se však postupně mění v šotolinu. Sjíždíme pomalu dolů a nakonec přejíždíme brod, za ním už je železniční stanice Bojov, kde bychom za přejezdem měli najet na lepší silnici. Nestalo se! Na přejezdu stojí vlaková souprava a nevypadá to, že by se měla pohnout.

Jak zjišťujeme, došlo zde před chvílí ke kolizi vlaku a osobního auta. Naštěstí se obešla bez zranění a odnesl to jen Méganův předek. Nicméně to vypadá, že budeme muset čekat a tak sesedáme z motorek a jdeme hned u cesty navštívit občerstvení U Pelikána. Vítek si dává klobásku a kávu, já s Petrem pak točené nealko. Po chvíli se objevuje holka od policie, které celou nehodu dokumentuje. Tak si ji taky vyfotím – i my potřebujeme dokumentaci.

Vítek má dojedeno, já s Petrem dopito a tak se jdeme mrknout, jak to vypadá, případně jestli by se to nedalo někudy přejet. Představa, že bychom se museli vrátit stejnou cestou, jakou jsme přijeli, je děsivá. Od policistky se dozvídám, že vše záleží na drážní inspekci, než to došetří a dovolí vlaku odjet, což prý může být na dlouho. Tak se jí ještě zeptám, jestli můžeme přetáhnout opice přes koleje, což je jediná nejkratší cesta na druhou stranu, a kupodivu souhlasí. Ještě je třeba vyřešit, jak překonat výškový rozdíl peronu a kolejí.

U strážního domku se o plot opírá nějaký chlapík, toho se zeptáme, jestli by se u něj nenašlo něco, po čem by se dalo přes koleje přejet. Nejdřív vrtí hlavou, jakože ne, ale nakonec přikyvuje a za chvíli mi přes plot podává asi čtyřmetrovou fošnu. Policajtka se mi to ještě snaží rozmluvit, že právě přijela Nova, ale to komentuji slovy: ,,No co, tak z nás budou televizní hvězdy.“, na což reaguje úsměvem. To už pokládám fošnu přes koleje a postupně přetlačujeme všechny tři motorky, což samozřejmě neunikne kameramanovi a vše si natáčí.

Jdu vrátit fošnu majiteli. Mezitím se přihlížející hasiči hrnou k nám a pobaveni naším výstupem se vyptávají  na podrobnosti o našich opicích. Jako obvykle ochotně odpovídáme na jejich otázky, poté se rozloučíme a pokračujeme dál k hlavnímu cíli. Projíždíme přes Dobřichovice a pomalu se blížíme k obci Mořina, za níž už leží lomy Amerika.

Konečně jsme v cíli. Zastavujeme a hledáme místo k zaparkování, což by se vzhledem k velikosti opic mohlo zdát snadné. Ale všude je plno aut, velkých motorek a lidí. Posléze nalézáme místečko a parkujeme. Naproti nám stojí parta motorkářů, kteří se smějí velikosti našich motorek a někteří se jdou na ně podívat. Ptají se na pohodlí při jízdě a tak jim Petr nabídne vyzkoušení posedu, což k jejich škodě odmítají. Pak se jdeme podívat na vyhlídku, kde si uděláme památeční fotečku.

Vzhledem k tomu, jaký je tu provoz, upouštíme od myšlenky podívat se dolů do lomu. Raději nasedáme na motorky a pokračujeme k další zastávce našeho výletu a tou je Svatý Jan pod Skalou. I zde je velké množství lidí a tak jen na chvilku zastavíme, aby si Vítek stihl zakouřit, a pomalu vyrážíme přes Karlštejn směr Kácov, kde nás čeká buřtgulášek a chlazené pivečko. V Mníšku zastavujeme u Benziny doplnit pohonné hmoty. Pijeme nezbytné kafe mlsáme ořechové koláče, které jsem koupil ráno cestou do Benešova. Opice neuniknou pozornosti čerpadlářky, která nevěří svým očím a jde za námi si je prohlédnout. Nabízím ji vyzkoušení posedu, čehož okamžitě využije a v mžiku si osedlává opici jak žokej Váňa svého koně. Vzhledem k její malé postavě ji velikost plně vyhovuje a možná, že prý bude uvažovat o koupi. Ač nerada, sesedá a vrací se zpět k pokladně, kterou před chvílí opustila.

Je dost hodin a tak je čas zase vyrazit, před námi je ještě dobrých 80 kilometrů. Cesta celkem ubíhá a tak za nějakou chvíli míjíme odbočku na Žampach a pokračujeme směrem na Benešov. Tu po pár kilometrech spatřím vysněný stánek s točenou zmrzlinou, na kterou se těším celý den, a aniž bych dal vědět ostatním, náhle brzdím. Kluci to naštěstí zvládnou a bez karambolu zastavují. To už se řítím ke stánku a objednávám si velkou porci, Petr mě následuje a Vítek raději volí obligátní cigárko. Po chvilce nasedáme na opice a pokračujeme v cestě.  Postupně projíždíme Týnec nad Sázavou, Benešov, Vlašim a kolem 18. hodiny přijíždíme do Kácova.

Motorky zaparkujeme na faře, kde má Petr pronajatou garáž, a jdeme se ubytovat. Petr nám ohřeje bramboráky a buřtguláš, co pro nás nachystala jeho žena, a během chvilky vše mizí v našich hladových žaludcích. Večeři je třeba spláchnout dobrým pivem, tak se přesouváme do hotelu na vynikající Kácovský ležák. Celý večer tlacháme o všem možném a tak, jak ubíhá čas, přibývají i čárky na účtence. Něco málo po půlnoci je nejvyšší čas zaplatit a jít do peří.

Ráno posnídáme kácovské párečky a jdeme se chystat k odjezdu. Ještě zajdu do pivovaru koupit si tři petky na doma, rozloučíme se s Petrem a vyrážíme směr Vlašim. Kousek za Kácovem se s Vítkem loučím a pokračuji směrem k domovu, kam šťastně dorážím kolem druhé odpolení. Nezbývá, než klukům poděkovat za skvělý víkend a Petrovi za stravu a ubytování. Už se těším na další společnou akci a to by měl být Budišov.