Legendární Honda Monkey slaví letos 40. narozeniny, a to už je pořádný důvod k malé retrospektivě a krátkému svezení. Originál jsme k dispozici sice neměli, funky zábavu jsme si ale užili i s povedenými replikami Jincheng.
Honda Monkey – že vám to jméno nic neříká? Jen si zkuste vzpomenout, jeden čas se „opičky“ prodávaly dokonce i v Tuzexu. Tam si ji také koupil František Šťastný a od té doby prý po Praze nejezdil na žádném jiném motocyklu. Alespoň tak mi to při kávě a nezbytné cigaretě vyprávěl Ivo Kaštan, soutěžák a v současnosti asi nejzapálenější fanda a oficiální prodejce těchto miniaturních biků u nás.
Ale Honda Monkey není jen pouhým názvem kdysi vyráběného modelu, to je především příběh s velkým kusem historie, který letos oslaví své 40. výročí. Vystopovat jeho první krůčky proto nebude zase tak těžké: první „opičky“ začaly sjíždět z výrobních pásů japonské továrny v druhé polovině šedesátých let. Skladný a obratný motocykl s pětipalcovými koly byl už tehdy poháněn tichým a úsporným čtyřdobým agregátem OHC o objemu 50 cm3 a velmi brzy se stal populárním nejen v zemi svého původu, ale také ve Spojených státech a v Evropě. Těžko říci, čím si Monkey svou popularitu, která se zanedlouho stala doslova a do písmene kultovní záležitostí, zasloužil. Pravdou je, že tak roztomilý, spolehlivý a přitom finančně dostupný motocykl na trhu nikdo jiný nenabízel. Honda proto příliš neotálela a kult svých minimotocyklů podpořila dalšími variantami – na sklonku sedmdesátých let jsou tak vedle tehdy už klasického Monkey k mání také turistický model Gorilla s palivovou nádrží na 9 litrů a pohodlnějším sedlem a verze ST 70 DAX, která by se dala označit za odlehčenou „sportovnější“ variantu Monkey. Své malé potomky označuje Honda v dobových letácích jako „motocykly stvořené pro zábavu“, a to plným právem. Kromě překvapivě dobrých jízdních vlastností se o ni dokázala postarat i paleta nabízených agregátů. Kromě nejúspornější padesátky, se kterou dokázala „opička“ uhánět rychlostí až 64 km/h, bylo možné zvolit také výkonnější agregáty o zdvihovém objemu 70 cm3 (modely DAX) a 90 cm3.
Překvapivě dobrá je kvalita zpracování: svary na rámu, pochromované plastové blatníčky, malý tachometr kombinovaný s počitadlem kilometrů, koženkou potažené sedlo, přepínání směrových ukazatelů – vše odpovídá standardu, na který jsme zvyklí od renomovaných výrobců. O nastartování vzduchem chlazeného čtyřdobého agregátu OHC o objemu 90 cm3 se spolehlivě postará nožní páka. Stačí nastavit táhlo sytiče na karburátoru Walbro a motůrek vybavený filtry KN naskakuje na první šlápnutí. Na ohřátí mu stačí pár minut, pak jde za plynem plynule a za doprovodu zvukové kulisy mnohem silnějších strojů. Daleko více času na sebrání potřebné odvahy vrhnout se do pražské džungle jsem potřeboval já – posaz jezdce nízko nad zemí, miniaturní rozměry stroje a masivní nárazníky kolemjedoucí Tatry 613 mi z počátku připadaly jako sebevražedná kombinace…
Odkaz na originál článku: http://www.motocykl-online.cz/testy/16610-monkey-replica-jc-90