Závěrečná šípková a vánoční jarmark – 13. 12. 2014

Závěrečná šípková 2014Oficiální rozloučení se sezónou proběhlo tradičně U Huberta v Hlinsku při kanci na šípkové omáčce. Ta byla jako vždy vynikající, ovšem Špulín je nějak mimo vrcholnou formu a na obvyklou metu dvaatřiceti knedlíků tentokrát hleděl z dost velké dálky, čímž zjevně poškodil jméno klubu. Tedy u personálu samozřejmě.

Po večeři byli účastníci podrobeni malému vědomostnímu testíku “Opice na kance”. Díky pravé opičí vychytralosti dosáhl nejlepšího bodového výsledku Fifík, ale protože nejlepší a nejhorší výsledek se škrtaly, ve finále si střihli Elpe a Kamil, jenž nakonec vyhrál a získal Žambereckého kance, to na paměť ex-opičáka Zdenánka. Pražské vodovody a kanály poslaly Žabí hlen s příchutí jako cenu pro nejúspěšnějšího v anketě “Co je na obrázku?“, vzácný a jistě mohutně léčivý mok si převzal Skavit. Naopak cena pro osobnost, která na sebe nejvíc upozornila, nemohla být udělena, protože Kominík se, a to dokonce bez řádné a včasné omluvy, nedostavil.

Náš pan president na rozdíl od toho českého není vůbec vulgární, namísto hovno říká “Ó nikoli” a je vůbec mravů přísných a jazyka květnatého. Jakéhopak divu, že libozvučné “arcimordýř” se v jeho podání již stalo natolik známým, že v Ředicích uvařili speciálně pro něj IPA Mordýře, kterého jsme měli tu čest mu slavnostně předat. A pan president nás pohladil pohledem řka, abychom spolu dobrou vůli měli a napřesrok se opět ve zdraví shledali.

No a pak už se jen pilo, diskutovalo, pilo a zase jedlo, pomlouvali hasiči a tak pořád dokola až do pozdně nočních hodin. Kalého a zaznamenání hodného z těchto hodin neplyne nic, snad jen kromě toho, že Jarda Storm získal skrzevá jakousi kohabitaci s kombajnem novou přezdívku “Drápalík”.

Ráno se ukázalo, že snídaně nejspíš nebude, protože před hospodou nešťastně podupávala servírka a marně se pomocí telefonu snažila překonat zamčené dveře. Takže jsme se operativně rozhodli nechat Michala spát a přesunout se k snídani k Pepíkovi Linhartovi na vejměnek do skanzenu na Veselý Kopec. Při té příležitosti jsme úplně zapomněli na opočenské Kamila a Jardu a odjeli bez nich.

Na Kopci nás čekalo překvapení v podobě plného parkoviště a stovek aut na přilehlých loukách. A to prosím ještě nebylo ani devět hodin! Davem mezi stánky a těmi, kteří se již vraceli obtěžkáni zpět k vozům, jsme se protlačili k bráně. Před pokladnou stála mohutná fronta čítající několilk set lidí, i zamířili jsme rovnou do hospody na snídani. A udělali jsme dobře, neboť i tam posléze nebylo k hnutí a bývali bychom těžko získali stůl jen pro sebe. Díky včerejší i právě probíhající zabijačce přišel Špulín na nápad, že bychom mohli posnídat některou z podáváných vepřových laskomin a tak i Pavlínka si nakonec dala klobásku s ovarem. Nebo to byl ovar s klobásou? Už sám nevím. Každopádně bez pečiva!

13. 12. 2014 - Závěrečná šípková a jarmark na Veselém Kopci 13. 12. 2014 - Závěrečná šípková a jarmark na Veselém Kopci 13. 12. 2014 - Závěrečná šípková a jarmark na Veselém Kopci

Pak jsme pojali úmysl podívat se po skanzenu. Byli jsme tu před Vánoci 2011, o rok později jsme dorazili jaksi s křížkem po funuse a vloni Šípková nebyla, tak jsme chtěli vědět, co se změnilo. Ukázalo se ovšem, že to nebyl nejlepší nápad, protože stejný dav jako před pokladnou okupoval v podstatě veškeré volné plochy mezi chalupami. A dostat se do nich, třeba podívat se na ruční malování ozdob, zhola nemožné. Přesto jsme srdnatě alespoň část areálu prošli, během čehož Špulín – pokud se zrovna neválel v blátě – konzumoval další jelita a jitrnice. Effi se jako obvykle a už tolikrát zase ztratila. A Ivan se svou novou hračkou zuřivě fotil všechno, co mu před objektiv přišlo. Spolu s Drákulou trochu připomínali Japonce na výletě.

Všude mraky a mraky lidí. Aspoň že bylo teplo, i když pravda u potoka docela protahovalo, ale zase tam měli vynikající svařák s medem.

Zkrátka: Vánoční jarmark na Veselém Kopci nikdy více!

* * * * *
13. 12. 2014 - Závěrečná šípková a jarmark na Veselém Kopci

Počet fotoaparátů na počet účastníků byl tentokrát neobvykle vysoký.
Podívej se na výsledky v této galerii, která oficiální rozloučení se sezónou dokumentuje. → →

Baky se představuje:

"Necitlivě jsem vzal za plyn, motorka se postavila na zadní, setřásla mě a po zadním odfrčela do kukuřice. První zkušenost s velkou motorkou. Byla to taková ta podomácku slepená kroska pro drandění po poli a psal se rok 1972. Klukoviny se časem přehouply do závislosti a od té doby mě přes všechny životní peripetie nějaký šílený jednostopý motorový stroj vždy provází."
Příspěvek byl publikován v rubrice Kronika se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář